Karpathos je pro nás úžasná destinace, hlavně svou pustinou, všudypřítomnými a zarůstajícími pozůstatky po původních obyvatelích a divokou přírodou. Touláme se s manželkou na dvou skútrech po krkolomných cestách (velká většina cest, nesjízdných běžným autem, se dá na 125 ccm skútrech sjet i vyjet), pěšky terénem i plaváním v moři s batohy v lodním pytli, který táhneme za sebou. Dostáváme se tak na jinak nepřístupná místa na pobřeží a slézáme kaňony, někdy i s pomocí lana. Můžeme tak vidět neuvěřitelné scenérie, které v kaňonech vytvářejí kvetoucí oleandry, tymiány, pokřivené borovice a skály bohatě tvarované erozí. Tyhle pohledy často patrně znají jen místní kozy, které jsou velice obratné a dostanou se prakticky všude. V mapě už máme zakreslenou řadou naprosto úžasných míst, která často ani místní neznají, nebo je znají jen z moře, ale nebyli tam. Jsme extrémně opatrní, základní vybavení máme zdvojené, koneckonců je nám už oběma přes 60 let... K tomu potřebujeme zázemí, které nám dostatečně poskytuje Galini a fakt, že delegát je stále na telefonu (překvapivě je skoro všude signál, to jsme ale ještě nepotřebovali). Už téměř místní delegát Miloš je velmi dobrý znalec místopisu, zdejších lidí i ostrova a navíc skvělý, zajímavý a zcestovalý člověk, se kterým se večer v taverně Blue Swan výborně povídá.Na žádné organizované pláži jsme se za naše dvě návštěvy Karpathosu ještě nekoupali. Na našich výletech na pobřeží jsme potkali jediného člověka (sympatického Australana v jednom kaňonu, lezl proti nám odspodu, údiv byl vzájemný). Plavky jsme tak na sobě ani jednou neměli. Na opuštěných místech jsme občas při šnorchlování narazili i na tak velká hejna ryb, že přes ně nebylo prakticky vidět. To je velký rozdíl třeba od Jónského moře na Lefkádě, které je už i na pustém západním pobřeží lidmi prakticky vyžrané.Jen to Galini by potřebovalo trochu doobnovit. Sice dali nová okna a vchodové dveře i dveře na terasu, jenže dveře na záchod opět nedržely zavřené (studio č. 6) a musely se držet kolenem (a to i po "opravě" zámku majitelem), záchod často protékal a nešel zastavit, dotáhnout kohoutky ve sprše aby nekapaly, vyžadovalo nadlidskou sílu a záchod nedržel na patrně už zrezlých šroubech, takže se na zemi kýval. Lednice stále trochu nedovírá... Majitelé jsou navíc dost hluční (večer, když sedí venku, tak to někdy vadí) i když příjemní a přátelští a úklid je pečlivý a každodenní. Galini jsme si už podruhé vybrali, protože má dobře situované terasy na slunce (ráno a po sedmé večer tam slunce prakticky nesvítí, takže na nich není vedro) a na terasy horního patra i mezi nimi není moc vidět, takže poskytují slušné soukromí. Blízký obchůdek navíc umožňuje zaskočit ráno pro čerstvý chleba a pro místní specialitu - drobné olivy (ze stromů vpravo před obchůdkem), nejlepší jaké jsme kdy jedli.