25 let s vámi ...

242 ­489 ­351

rezervace@viamare.cz

Kythira - Zajímavosti



Ostrov a jeho obyvatelé


Kythira, Afroditin ostrov, se tyčí z moře jako prodloužení jižního cípu Peloponésu. Má rozlohu 284 km2. Z větší části je hornatá, ale najdete zde i úrodná údolí a zelené kaňony, které jsou zeměpisným prodloužením jihovýchodního Peloponésu (cca 23 km od mysu Melaes - Kave Maleas). P obřeží ostrova s jeho zlatavými a kaštanovými plážemi na východě a se strmými útesy na západě tvoří neopakovatelné scenérie. Na některých místech jsou tyto útesy přerušeny malými osamělými plážemi. Je zde cca 78,5 km pobřeží, které je tvořeno nespočetným množstvím zálivů různých velikostí a tvarů. Z hruba 3000 stálých obyvatel ostrova žije ve 13 komunitách, které jsou většinou složeny z mnoha vesnic a osad. Kythira spolu s Antikythirou patří administrativně pod prefekturu Pireus.


Klima ostrova je mírné s průměrnou teplotou 19°C (pro Řecko jedna z nejvyšších) s převažujícími slunnými dny. Na pobřeží je většinou sucho, zatímco ve vnitrozemí a částečně na severu ostrova je poměrně vlhko. Ostrov je bičován větry způsobujícími při plavbách problémy, se kterými se lidé potýkali již v dávných dobách. (Říkalo se: Než mineš mys Maleo, zapomeneš na svůj domov, protože se ocitneš ve velkém nebezpečí.) I přes skalnatý terén je většina ostrova pokryta keři. Jeho vegetace je bohatá a proto se těší zájmu botaniků. Charakteristickou rostlinou pro tuto oblast je semperviva, žlutá květina, která může být zachována po mnoho let. Ze stromů roste na ostrově především mnoho olivovníků a mandloní. V severní části ostrova naleznete okolo deseti na železo bohatých pramenů (Maggana, Petrouni,…).


Jinak ostrov nemá velké zásoby minerálů. Nejdůležitějšími produkty ostrova jsou olivový olej a med, který dosahuje pozoruhodné kvality. M oře v blízkosti Kythiry je bohaté na ryby a zajímá se o něj velký počet pofesionálních i amatérských rybářů. O byvatelé ostrova jsou pohostinní, aktivní a tvořiví a s podporou jejich Diaspory vystavěli pro ostrov důležité stavby - nemocnici, moderní přístav a malé letiště. K ultura, která se vyvíjela na ostrovech Eptanisa (7 ostrovů), byla výsledkem dlouhodobého kontaktu se Západem. Fakt, že tyto ostrovy nebyly obsazeny Turky, se týká také Kythiry. Úroveň vzdělanosti obyvatelstva je velmi vysoká a rozdíl od jiných míst Řecka je patrný. Na jihu ostrova je vidět pronikavý vliv 7 ostrovů. Od 14. stol. se započalo stěhování rodin z Kréty za podpory Benátčanů s úmyslem odlidnit ostrov. Později následovaly další vlny imigrace, větší po každé revoluci na Krétě, kdy byla Kythira pro mnohé z nich vyhledávané útočiště. (19. stol.) Na severu ostrova je více zřejmý vliv z Peloponésu hlavně díky své blízkosti. Jeho prvními dobyvateli byly rodiny z Monemvassia (jiho-východní část Peloponésu).


Architektura je harmonickou směsí prvků egejského moře a benátských prvků. Mnoho důležitých příkladů tohoto druhu architektury přežilo až dosud a v některých případech byly v slušném stavu zachovány celé osady. (Mesa Bourgo v Choře, Kato Chora Milopotamos, …) V Choře jsou tři druhy domů: domy šlechty, měšťanů a obyčejné, zatímco ve vesnicích lze najít šlechtické venkovské domky (Levadi, Fratsia) a příbytky obyčejných lidí (Milopotamos). Charakteristické pro tyto domky jsou venkovní kamenné schody vedoucí do prvního patra, dřevěné verandy, kamenné okenní kvádry a komíny, které vyčnívají z boku budovy. S lohy, které ovládly Kythiru z Kréty a z dalších 7 ostrovů během benátské nadvlády a po ní, jsou charakterizovány jednoduchostí.To je zapříčiněno hospodářskými událostmi na ostrově, především tím, že dobyvatelé Kythiry bránili rozvoji skupinové výstavby. Časté útoky pirátů přinutili místní loďaře obývat jednoduché stavby s obraným systémem. To všechno samozřejmě přispělo k faktu, že architektura na Kythiře vykazuje odlišný charakter.


Poloha ostrova Kythiry, historie



Kythira ve starověku


Kythira je dobře známa již z dávných dob, hlavně uctíváním bohyně Afrodity. Co se týká původu slova Kythira, existuje několik různých vysvětlení. Řecký autor Hesiod v díle Theogonia říká, že Afrodita byla zrozena z mořské pěny u pobřeží Kythiry, ve chvíli kdy bůh Kronos usekl bohovi Uranovi jeho genitálie, které pak padly do vody. Říká se, že bohyně později odešla na Kypr: Nejdříve byla uctívána velmi věrnými obyvateli Kythiry a pak odešla na Kypr, který je také obklopen vodou. T ímto se snad dá vysvětlit důvod, proč někteří lidé nazývají Afroditu Kytheria. Nejstarší chrám zasvěcený Afroditě byl nalezen právě na tomto ostrově a to osvětluje důvod, proč Hesiod a Homér považovali Kythiru za velmi svatou. Podle Hesychia pochází jméno Kytheria ze slovesa, které znamená Skrývám smyslnou lásku, což podporuje domněnku, že Kythira je pojmenována po Afroditě. N ázor Stefana z Byzance, že jméno ostrovu dali jeho první obyvatelé - Kythiřané a Féničané, je možná trochu blíže pravdě a tím pádem by samozřejmě jméno bylo Fénické. Féničané byly ve Středomoří dominantní a založili na Peloponésu v pobřežních městech několik obchodních míst. Říká se, že přes Kythiru přecházeli v 9.-8. stol. př. n. l. Přinesli s sebou metodu na získávání barev z lastur, z nichž vyráběli tmavě červenou nebo purpurovou barvu (také se jí říká porfyris). Tato barva se používala také na královské oděvy. V zhledem k tomu byl ostrov také znám jako Porfyris nebo Porfyrusa s významem tmavě červená nebo purpurová. V e středověku se ostrovu říkalo Cerigo, z čehož zkomoleně pochází i současné jméno Kythira. J ak bylo zjištěno některými archeologickými nálezy, byl ostrov během Mínoiského (3000 - 1200 př. n. l.) a během Mykénského období (1400-1100 př. n. l.) obydlen. Nejranější příklady místní keramiky mohou pocházet zhruba z třetího století př. n. l. a jsou typické svou kvalitou a zpracováním místní hlíny. Později hrnčíři z Kythiry ukázali své dovednosti, když napodobovali mínoiskou kulturu tak, jak ji můžeme vidět v nálezech z Lionova hrobu, a dalších. V Iliadě Homér poukazuje na dva hrdiny z Kythiry - Lycofrona a Amfidama. P odle svědectví cestovatelů, kteří procházeli Kythirou, přežili ruiny Afroditina chrámu až do minulého století. Hledal je i Heinrich Schliemman, ale bez úspěchu. Zatímco na Kythiře byla oslavována Afrodia Octania - bohyně smyslné lásky, na Kypru byla oslavována Afrodita Pandema - bohyně fyzické lásky. V e starověku byla Kythira pod správou Sparty, ale díky tomu, že měla strategickou pozici, byla často obětí válek s Aténami, které ostrov mnohokrát obsadily. (456 př. n. l. - Tolmidis, 424 př. n. l. - Nicias, Nicostratus a Autocles a 394 př. n. l. - spojení s Peršany - Conon a Pharnabazus). B ěhem 6. stol. př. n. l. zrodila Kythira básníka Xenodama, který byl považován za soka Pindara. Později v 5. stol. př. n. l. byl považován za nejvýznamnějšího dithyrambického básníka starověku Phyloxenus, který také žil na Kythiře. S úpadkem Sparty a Atén ztratila také Kythira svou důležitost. Ačkoliv pokračovalo odlidnění, objevily se díky archeologickým nálezům z Helénského a Románského období útržky písemností autorů té doby (Plutarch, Dion Cassius, Strabo, atd.) O d 2. až do 6. stol. n. l. (období, kdy byly tvořeny nápisy, ve kterých obyvatelé oslavují románského vládce Trayana) již nikde není ani zmínka o Kythiře a zdá se, že procházela dlouhým obdobím pustošení.


Byzance a středověk


Zmínky o Kythiře se opět objevují během 6. stol. jako místo biskupa byzantského státu, i když se tvrdí, že to byli samozvaní biskupové, tzn. že to byli biskupové bez voličů. Mozaiky v kostele Ag. Georgios (Sv. Jiří) ve Vouno (blízko Agia Moni), které se datují kolem 7. stol., a jiné písemnosti ukazují, že se ostrov počal opět zalidňovat,a že patřil administrativně pod despotického vladaře Sparty. B ěhem 9. a 10. stol. se zdá, že začíná další období pustošení, protože během času, kdy tam sv. Theodoros vedl svůj klášterní život, byl ostrov neobydlen, což víme z duchovních písemností. P o 10. stol. se opět počalo zalidňování Kythiry a zdá se, že je to především v poslední části 12. stol., kdy vládl George Pachis z Monemvassie, který přenechal vládu domu Evdaemonoyiannides nebo Daimonoyiannides také z Monemvassie. V roce 1204, kdy Frankové okupovali Konstantinopoli, vládli ostrovu Benátčané. Mezi tím se Kythira stala domovem benátského dobrodruha Marka Veniera, který se stal markýzem Kythiry v roce 1207 a který jmenoval Jacoba Viara guvernérem. P o krátkém období, ve kterém získala vládu opět Byzance, se stali v r. 1296 Venieros opět dominantním. Udrželi si vládu až do 16. stol., kdy se vzdali funkce a svá práva předali benátské demokracii.

Přibližně v polovině 13. stol. (podle jiných na konci 12. stol.) byla postavena pevnost Agios Dimitrios (dnešní Paliochora), která byla současně hlavním městem ostrova. P rvní objevitelé naráželi na odpor rodinného klanu Evdaimonoyiannides. Říká se, že oni a obyvatelé Paliochory se živili pirátstvím. Toto město bylo zničeno při útoku algerských pirátů pod vedením Khaireddina Barbarossy v roce 1537, který také zničil pevnost v Kapsali a v Mylopotamu. Během 15. a 16. stol. bylo postaveno mnoho byzantských kostelů, které jsou zachovány dosud a staly se objektem zkoumání mnoha velmi známých expertů na byzanci (Sotiriou, Chatzidakis, atd.) Nejdůležitější z nich jsou Agios Theodoros, Agios Andreas v Levadi, Agios Petros v Areoi, Agios Dimitrios v Pourko, Agios Nikon v Zaglanikianice, atd. B enátčané, kteří převzali všechna práva a moc od Venierů v r. 1530, vládli ostrovu podle feudálního modelu. Hlavou správy a práva byl tehdejší dozorce (proveditore), který byl podřízený hlavnímu dozorci Kréty a úřadoval s pomocí tří kastiliánů a malým počtem vojáků. Venkovské šlechtě (Benátčanům a Řekům) patřila veškerá úrodná půda. Titul mohli zdědit. Jak se dalo očekávat, utlačovali rolníky a měšťany, kteří se jen stěží mohli dovolat práva, dokud to bylo v rukou dozorce, protože ten byl vždy na straně šlechty. R olníci ani nemohli opustit ostrov. Aby si zajistili alespoň kousek půdy, byly nuceni využít každý kousek země i ve velmi nepřístupných místech, které obehnali kamennými zídkami a bránili tak i erozi půdy. Často pro své zahrádky dováželi půdu i ze vzdálených míst.

B enátčané spravovali Kythiru až do r. 1797 pouze s malou přestávkou. V té době byla Kythira obsazena Rusy, kteří vytvořili alianci s Turky (1715 - 1718) a samozřejmě značně ovlivnili jak jazyk (především v jižní oblasti), tak architekturu, která se v mnoha místech zachovala až dosud. V roce 1753 zapříčinil další útok algerských pirátů zotročení mnoha obyvatel a snížení populace z 10 tis. na 6 tis. Ú tlak Benátčanů podnítil obyvatele Kythiry k revoltě, která vyvrcholila v r. 1780. Pokusili se zabít dozorce Petrose Martselose, ale bez výsledku.


19. století, anglická vláda, unie s Řeckem


Postupující Napoleon, stejně tak jako kolaps Benátek, přivedl na ostrov Francouze. Ti ho okupovali v roce 1797 a ustavili demokratický režim, sesadili šlechtu a dali obyvatelům naději na právo a svobodu. Téměř rok útočili velkou silou Rusové, kteří se s podporou Turků ovládli ostrov a vyhodili Francouze. Přesto se na ostrově neudrželi dlouho. V roce 1800 po dohodě s Konstantinopolí bylo založeno svobodné sdružení Jónských ostrovů, kam patřila i Kythira. Tato dohoda obsahovala mimo jiné i úmluvy o udržení privilegií šlechty, což skončilo rebelií buržoazie a rolníků. Tito utlačovaní lidé využili přednosti slabé armády a vlády a zaútočili na malou pevnost v Kastro. Okupovali ji a 22. července 1800 obsadili dozorcův palác, zajali nejsilnější šlechtu ostrova, vyrabovali jejich domovy a zmocnili se jejich bohatství. Rolníci se poté samozvali soudem, který se sešel na venkově a zprostil je zodpovědnosti za vraždy. O bdobí, které následovalo a během kterého neexistovala žádná centrální síla na ostrově, se nazývá obdobím anarchie.

Ke konci r. 1802 poslal senát Sedmi ostrovů silnou vojenskou jednotku pod vedením Eustathia Metaxy. Tomu se konečně podařilo vnutit řád, když uvěznil provokatéry rebelie. Mezi nimi byl D. Belesis, který byl odsouzen k smrti a byl popraven v r. 1805. Ve stejném roce byla s intervencí ruského Cara založena a uznána Demokracie Sedmi ostrovů, která zahrnovala Kythiru a byla prvním hlavním státem Řecka. V tomto uskupení byla zrušena všechna dědičná práva aristokracie. D íky dohodě s Tilsitem v r. 1807 byla Kythira vydána Francouzům, v jejichž držení zůstala až do r. 1809, kdy byla okupována anglickými ozbrojenými silami. Tak přišel ostrov pod nadvládu Angličanů. V jejich království zůstala po 8 let. Byla to doba relativně svobodná a umožňovala vyjadřování různých názorů v senátu Sedmi ostrovů. Do něho byli voleni zástupci všech ostrovů. Tak vznikla třístranná formace: vládní část (pro-anglická), reformisti a radikálové (podporující Unii s Řeckem). H lavní zástupce Kythiry mezi radikály byl poslanec G. Mormoris, který později pracoval dohromady s poslancem K. Panaretem a G. Aronis-Panayeotopoulosem také z Kythiry. Po 11. sněmu parlamentu byl zástupcem Kythiry K. Panaretos a PhDr. Dimitris Raptakis, dědeček později velmi známého skladatele Kleona Triantafillou- Attik. Během anglické nadvlády bylo na ostrově uděláno mnoho veřejně prospěšných prací, které se zachovaly až dosud, především v oblasti veřejných komunikací. B ěhem řecké revoluce v r. 1821 byla Anglií spravovaná Kythira spásou mnoha bojovníků a intelektuálů (Theodoros Kolokotronis, Grigoris Konstandas, a další) B ěhem revoluce na Krétě se stala Kythira pro mnoho Kréťanů záchranou, včetně Eleftheria Venizela, který žil v Levadi v letech 1877 - 1878. V roce 1864 se Kythira šťastně vrátila k Řecku.



20. století


Hlavní charakteristikou těchto let byla velká emigrace, která začala již v polovině 19. stol. do Smyrny a Egypta, potom do Austrálie a později do Ameriky. Ve Smyrně byla založena velká komunita (s centrem v Koukloutze) s vlastními školami, kostely, domky v kythirském stylu, nemocnicemi. Vlna emigrace zesílila na počátku 20. stol. Mnoho lidí následovalo první emigranty do Ameriky a především do Austrálie. B ěhem 1. světové války se Kythira účastnila ve Venizelově hnutí a formovala autonomní správu na několik měsíců posilující spojenecké síly. Během okupace při 2. světové válce dosáhla populace ostrova 15 tis. osob. Na začátku byl ostrov okupován Italy a později Němci, kteří založili základny v Kapsali (Trachilas), Agia Elesa a v Karavas. Po okupaci přišla nová silnější vlna emigrace směrovaná do Austrálie. Z hruba 60 tis. osob je kythirského původu. Několik tisíc Kythiřanů působí v Aténách a v Pireu a jsou aktivními členy moderní řecké společnosti.


Program Život


Řecká ornitologická asociace je nezisková organizace jejíž hlavním cílem je výzkum a ochrana divokých ptáků po celém Řecku. Program ŽIVOT (financovaný EU ve spolupráci s Řeckým ministerstvem životního prostředí) je jednou z mnoha aktivit této organizace. Snaží se zachránit Egejského racka na Kythiře a Astypalei (severní ostrov Dodekanés). Egejský racek jejedním ze světově nejohroženějších druhů racků. Žije již pouze ve Středomoří (díky malému počtu také migruje ze západní (atlantické) části Maroka. Ve východním Středomoří žije pouze v Řecku (zhruba 250 zaznamenaných párů), Turecku (zhruba 30 párů) a na severovýchodní části Kypru (zhruba 10 až 15 párů). Poprvé byl spatřen na Kythiře v roce 1992 a v roce 1996 byl oficiálně potvrzen výskyt 28 až 30 párů. Kythirská kolonie je jedinečná. Nejen proto, že je to nejzápadnější kolonie, ale také zcela izolovaná od ostatních ve východní egejské kolonie a tak jsou ještě ve větším nebezpečí. Program ŽIVOT znamená také výuku o životním prostředí na základních a středních školách v Kythiře. Zkoumají mořský život a znečištění pobřeží ostrova. Při tomto programu je potřeba součinnost místních úřadů tak, aby byl zajištěn komplexní přehled a ten mohl zajistit dlouhodobé plánování a citlivý turistický rozvoj.


Tuleň středomořský


(Monachus monachus) Tuleni jsou jedni z mála velkých savců, kteří ještě existují v Řecku. Dříve žili v Řecku téměř všude. Bohužel v posledním století z většiny řeckých ostrovů vymizeli. Jejich počet se tak drasticky snížil, že byli zařazeni mezi dvanáct světově nejohroženějších zvířat. Severozápadní pobřeží Středomoří je domovem zhruba 400 kusů. Přes 250 je jich známo v Řecku. Oblasti výskytu zahrnují Krétu a Jónské ostrovy. Byly zaznamenány pozorování těchto tuleňů kolem celé Kythiry. Místní rybáři také pomohli výzkumníkům při vyhledávání jeskyní, které lachtaní samičky používají jako porodnici. Největší starostí výzkumníků je fakt, že znečišťování oceánů přeměňuje citlivý ekosystém středomoří na mrtvé moře.


Jeskyně Agia Sophia


Vysoko na mořském útesu 2 km západně od Milopotamu naleznete jednu z největších kythirských atrakcí - jeskyni zasvěcenou sv. Sophii. Jeskyně je kaplí svaté patronky - Agia Sophie. Jeskyně byla po mnoho století používána jako úkryt pro mnichy při pirátských výpravách. První organizovaný průzkum a zmapování jeskyně Agia Sophia byl proveden v roce 1930 slavnými speleology Johnem a Annou Petrohilosovými. Uvnitř vchodu do jeskyně jsou fresky znázorňující různé postavy včetně Ag. Sophie. Dále uvnitř jeskyně je kaplička zasvěcená sv. Sophii datující se k roku 1875. Návštěvníky provádí jeskyní geolog Markos Megalokonomos. Pokud chcete bližší informace o otvíracích hodinách, obraťte se na kythirské telefonní číslo (0735) - 33 397. Pozn.: Jeskyně je otevřena pouze v letních měsících!



Katalog Řecko, Bulharsko 2017

Sledujte nás

Google Plus You Tube

© Copyright VIAMARE s. r. o. Specialista na Řecko od roku 1992-2016 . Všechna práva vyhrazena.
Realizace: MagicWare | Redakční systém is>content | Rezervační systém is>tour