25 let s vámi ...

242 ­489 ­351

rezervace@viamare.cz

Kréta - Zajímavosti

Rokle Agia Irini


V Bílých horách dosahuje nejvyšší vrcholek výšky 2.253 m, (padesát hor má výšku v rozmezí od 2.000 m do 2.253 m a dalších padesát má výšku od 1.500 m do 2.000 m). Roklí je zde více než třicet. Jedna z největších je Agia Irini v okrese Selino. Obyvatelé okresu Selino bojovali za svobodu Kréty. Okres je plný byzantských kostelů, zbořených starých měst, chrámů a pomníků z válek proti Benátčanům, Turkům a proti nacistům. Na naší cestě směrem do Sougia si budeme užívat krásných výhledů na údolí plných platanů, pramenů, olivových hájů, jakož i pestrobarevných malých i větších vesnic. Na cestě upoutá naši pozornost více než 40 kapliček, které byly postaveny po dopravních nehodách, jenž se zde staly předtím, než byla silnice upravena. Cestou si také všimneme stádeček pasoucích se ovcí. V této oblasti jsou velmi oblíbená jména Eutihios, Eutihia a Irini. Jsou to jména svatých, jimž bylo zasvěceno mnoho kostelů. Do rokle se vstupuje shora, z místa zvaného Pentariana. Rokle se nachází na západní straně Bílých hor, je 7,5 km dlouhá a v nejužších místech 10 m široká. Mnohde jsou stěny rokle vyšší než 500 m. Voda je pouze při vstupu do rokle, ale návštěvníci naleznou vodu také na označených místech - odpočívadlech, do kterých je zaváděna potrubím. Hlavní charakteristikou rokle je kromě jejího srázu také vegetace, která nám zejména z jara připomíná džungli. U vstupu do rokle je mnoho cypřišů a také platanů rozmanitých tvarů rostoucích v říčním korytu. Svahy rokle vyplňují velmi staré pinie a na mnoha místech pokrývá skaliska ve výšinách obří břečťan, což připomíná dlouhé zelené závěsy. Nachází se zde také spousta oleandrů, rozmarýn, šalvěje, sasanek, vlčího máku … V místech v rokli, do kterých nedopadá sluneční svit, roste zázračné koření Dictamo.


Život v rokli


O rokli není zmínka ani v athénských ani v benátských dobách, ale lze si představit, že hrála důležitou roli, poněvadž v okolí se nachází mnoho starodávných měst a antických osídlení. Během turecké okupace tato rokle poskytovala úkryt ženám a dětem a byla skrýší povstalců stejně jako jiné rokle regionu Chania. Jsou zmínky o různých bitvách a pogromech, ale největší byly v roce 1821 a 1866. V roce 1821 se Jenissary Kaunis pokoušel proniknout do rokle a zabít ženy a děti, které se zde skrývaly, byl však zastaven dvěma statečnými povstalci, kteří hlídali vstup do rokle. Po těžkém boji byl jeden ze strážců zabit, poté byla zničena jeho puška. Druhý muž zahynul udušením poté co Turci zapálili velký oheň u vchodu do jeskyně zvané Hirotripa, do které předtím zraněný unikl. Tím se podařilo ženám a dětem utéci do obce Omalos a zachránit se. Do jeskyně se pokoušel vstoupit také Mustafa Paša během prvního roku revoluce, t.j. v roce 1866. V dnešní době je starý dřevěný most, který díky sabotáži povstalců způsobil smrt mnoha Turkům, nahrazen moderním mostem. Mustafa Paša obsadil vesnici Epanohori, ale neodvážil se bojovat proti povstalcům, kteří získali posilu a bránili vesnici Poroselia a vstup do rokle, aby ochránili ženy a děti ukryté v rokli. Pouze místní pastevci, lovci a venkované procházeli rokli, když si chtěli zkrátit cestu do Chanie nebo Omalosu. První organizovaný průchod roklí uskutečnil Horolezecký Klub Chania v roce 1973. Místní obyvatelé tuto událost řádně oslavili. V roce 1999 informovaly archeologické a lesní správní úřady veřejnost o rokli a byly učiněny úpravy pro turisty.


Jižní pobřeží Kréty


Jižní pobřeží Kréty je tak rozdílné od severního pobřeží Kréty. Mohutné horské masívy na západě Lefká Óri, ve středu Kréty Óros Idí a na východě Óros Díktí zasahují až k Libyjskému moři. Jsou přerušované kouzelnými plážemi s pískem a s oblázky. Mezi horskými soutěskami se choulí malé osady s typickou horskou zástavbou a s malými bílými kostelíky a kaplemi. Žijí zde převážně zemědělci a chovatelé koz a ovcí. V dalších malebných přímořských osadách si místní obyvatelé přilepšují pronajímáním jednoduchých pokojů a apartmánů.

My se trochu blíže podíváme na západní část jižního pobřeží. Je zde řada osad, které nejsou přístupné autem a jediným dopravním prostředkem, který zprostředkovává spojení s okolními vesnicemi je místní trajekt.

Budeme putovat z městečka Paleochora do vesničky Chora Sfakion.

Trajekt vyplouvá každé ráno z městečka Paleochora a pokračuje do osady Sougia. K této vesnici vede jediná klikatá silnice. Nedaleko této osady je pozoruhodný Lissos, místo, kam už musíte dojít pěšky. Naleznete zde Asklepiovu antickou svatyni a rozkošný kostelík s freskami z doby byzantské. Rozhodnete-li se pokračovat trajektem dále, určitě nebudete zklamáni. Poplujete-li podél strmého pobřeží Lefká Óri, dostanete se do přímořské osady Agia Roumeli. Je to místo, kde ústí věhlasná rokle Samaria. Díky zpřístupnění této rokle je zde v letních měsících opravdu živo. Agia Roumeli je osadou, kam nevedou silnice, které by ji spojovaly s dalšími vesnicemi například na severu Kréty, takže spojení s okolím zprostředkovává trajekt. Pokud budete pokračovat trajektem ještě dále na východ, dorazí Vaše loď do Loutra, osady, která je opět přístupná pouze pěšky nebo lodí. V okolí jsou nádherné pláže a vůbec osada je až překvapivě malebná. Pokud se rozhodnete zůstat, nezapomeňte navštívit sousední malou, ale již téměř vylidněnou osadu Arádena, která je postavena doslova nad propastí. Bílý kostelík ze 14. století zasvěcený sv. Michalovi nápadně kontrastuje s červenými horninami.Trajekt pokračuje do Chora Sfakion, kde jeho cesta končí. I toto místo v letních měsících velmi pulsuje. Turisté, zde nasedají na trajekt a do autobusů, po návratu ze soutěsky Samaria. Chora Sfakion doslova vybízí k výletům do okolí. Můžete zde absolvovat mnoho pěších túr do hor a navštívit i další okolní osady, kde dosud žijí hrdí Sfakióti, kteří v minulosti prosluli bojem za nezávislost Kréty. Mnozí z nich dosud žijí tradičním způsobem života, chovají stáda koz, která doprovázejí na pastvu na náhorní plošiny a znají ve zdejších horách doslova každý kámen.


Krétský hliněný disk


(Výňatek z článku časopisu Výběr-říjen 2000)


Slyšte řekové a křesťané!


Dokud se nedostaly do rukou mladému vědci, zůstávaly nápisy na hliněném disku záhadou. Robert Mannion Na kulatou hliněnou tabulku myslel pětatřicetiletý Steven Roger Fischer od okamžiku, kdy ji roku 1982 v Archeologickém muzeu v Heráklionu na Krétě poprvé spatřil. Disk s průměrem 16 centimetrů se našel v roce 1908 v ruinách města Faistos. Archeologové odhadovali jeho stáří na 3600 let a průvodce v muzeu Stevenovi řekl, že se stále neví, co piktogramy na něm znamenají. Většina badatelů se však shodovala,že jsou dílem Mínojců, zakladatelů jedné z nejvyspělejších civilizací své doby, která se ve třetím až druhém tisíciletí vyvinula na Krétě a od 16. století před naším letopočtem začala pronikat i na řeckou pevninu. Steven objevil v obchůdku se suvenýry sádrovou repliku a hned si ji koupil. Prostě ji přečtu. V době, kdy na univerzitě dostal doktorát z filologie, už hovořil patnácti jazyky, dnes jich zná bezmála osmdesát, živých i mrtvých. Celý rok Steven usilovně přemýšlel, proč se dosud nikomu nepodařilo nápisy na disku rozluštit. Přece to nějak musí jít, opakoval si neustále. aby je dokázal rozluštit, musel se důkladně seznámit s historií Kréty. Mínójská kultura trvala 600 let, než ji kolem roku 1450 před Kristem pohltila kultura mykénská, která se začala šířit z řecké pevniny. Někteří historikové tvdí, že k jejímu zániku přispěl mohutný výbuch sopky na ostrově Théra(dnešní Santorini). Příběhy o krétském netvoru Mínotaurovi, napůl člověku a napůl býku, který se procházel labyrintem krále Mínóa a požíral lidské oběti, existenci Mínojců nepotvrzovaly. V roce 1900 však sir Arthur Evans objevil při vykopávkách nedaleko Hérákleionu mínójské hlavní město Knóssos rozprostírající se na rozloze 2,2 hektaru. S konečnou platností tak dokázal, že Mínojci nejsou pouhý mýtus. Dnes patří Knóssos hned po aténské Akropoli mezi největší divy antického světa a ročně ho navštíví více než milion turistů. Rozlehlé nádvoří obklopuje trůní sál, skladiště, pokladnice, přepychové komnaty pro rituální obřady i vícepatrová obytná čtvrť. Všechny tyto stavby svědčí o tom, že Mínojci měli smysl nejenom pro velkolepou nádheru, ale i pro pohodlí-kanalizace pro ně byla samozřejmostí a mnoho domů mělo krytý bazén a verandu. Osm let po Evansově objevu řídil vykopávky v ruinách města Faistos italský archeolog Luigi Pernier. Našel v zemi malou hliněnou tabulku a to byl okamžik, kdy disk po 3600 letech znovu spatřil světlo světa. Pernier se s nadšením pustil do překladu nápisu, ale brzy se ocitl na mrtvém bodě, a neuspěl ani Evans. Známí badatelé i amatéři četli text jako modlitbu, smlouvu, náboženský kalendář, a dokonce jako soupis lodí mínójské flotily v Egejském moři. Steven jako lingvista věděl, že cesta k cíli povede přes pochopení gramatiky s jejími logickými pravidly. Převzal číslování piktogramů, které provedl už Evans, a pustil se do podrobného rozboru. Hned na začátku si všiml, že první dva hieroglyfy, válečník s chocholem(02) a kotouč(12), mají nějaký zvláštní význam. Nemohly by znamenat jedno slovo? Nebo šlo vzhledem k častému postavení na začátku pole o nějakou úvodní frázi typu:běda nebo budiž pochválen? Nejprve se snažil zjistit, jaké kombinace hlásek piktogramy vyjadřují. Začal samohláskami a,e,i,o a u. Během několika týdnů došel vylučovací metodou k dvanácti piktogramům, které je mohly vyjadřovat. Pak napodobil postup svých předchůdců a udělal si tabulku, do níž samohlásky umístil vodorovně a souhlásky svisle, takže vytvořil jejich kombinace. Pracoval neúnavně dvacet hodin denně a piktogramy ho pronásledovaly i ve vzácných chvílích spánku. Celé čtyři měsíce mu trvalo, než objevil kombinaci hlásek odpovídající osmnácti piktogramům. Za pár týdnů, skoro dva roky od okamžiku, kdy poprvé uviděl originál disku v Hérakleionu, se mu podařilo identifikovat kombinaci hlásek k téměř třem čtvrtinám piktogramů a začal číselná označení nahrazovat slabikami. Získal tím přepis, který se dal už málem číst. v prvním poli po piktogramech 02-12, které interpretoval jako e-ge, se mu začaly jevit tři znaky ku-ri-ti ve zcela novém světle - uvědomil si, že se podobají starořeckému označení Řeků shromážděných před Trójou. Když se mu podařilo vyplnit všechna políčka v hláskové tabulce, zůstala pro piktogram 02 jako jediná volná samohláska e, z čehož pro 02-12 plynulo jako konečná interpretace e-ge. To se pozoruhodně podobalo akue čili slyšte. Tak o 250 let později oslovoval řečník Démosthénes publikum, když si chtěl vynutit jeho pozornost. Brzy se z textu vylouply celé věty. Slyšte, moře, slyš země: Helladu čeká bitva s Káry. Slyšte všichni! Slyšte, bohové moře, slyšte všichni, vzhůru na Naxos! Vydejte se s Řeky na cestu, ztrestejte Káry, mé nepřátele a zachraňte mé trpící bratry. Chraňte mě, Ídajci, mé srdce svírá úzkost. Vyplujte na moře, všichni do jednoho! Ano, zbavte mě toho převelikého trápení! Konečně! Starověký disk obsahuje výzvu spojencům, aby přišli na pomoc Mínójcům a pomohli jim odrazit nápor loupeživých kárských pirátů. Disk se svou velikostí hodil přesně do ruky, z čehož Steven usoudil, že měl funkci jakési vývěsky, kterou posel nosil od vesnice k vesnici a předčítal z ní posluchačům. Lze z ní vyčíst, že se Mínojci a Kárové utkali v bitvě u Naxu kolem roku 1600 před Kristem. Potvrzení se Steven dočkal náhodou o několik měsíců později. když jeho manželka v jednom londýnském knihkupectví listovala knihou o antických dějinách, narazila v ní na pasáž o řeckém historikovi Thúkydidovi. V 5. století př. n. l. napsal, že Mínojci vytlačili Káry z Kyklad. Stevenovo nadšení sdílela i National Geographic Society, která ho pozvala do Washingtonu, aby o svém objevu uspořádal přednášku. Navzdory výhradám některých odborníků sklízí Steven Fischer za rozluštění faistoského disku nadšený potlesk. Nedávno se mu podařilo dešifrovat také písmo polynéských obyvatel Velikonočního ostrova pocházející z konce 18. a počátku 19. století. Dnes žije se svou ženou na Novém Zélandu a pracuje jako ředitel Institutu polynéských jazyků a literatur. O luštění faistoského disku a písma z Velikonočního ostrova napsal knihu s názvem Glyphbreaker.


Tržnice v Chanii


Tržnice leží v oblasti, ve které se v minulém století usadilo mnoho obchodníků, kteří zásobovali město potravinami a ostatním zbožím denní potřeby. Aby obchodování dostalo určitý řád, postavila správa města v roce 1911 velkou tržnici podle vzoru města Marseilles. Tržnice pojala stánky s rybami, masem, ovocem a zeleninou. Koupíte zde i vynikající olivové oleje, med, mandle, rozinky a různé druhy oříšků a oliv. Ještě dnes je tato tržnice dobře uspořádaná, ale obchod vzrostl natolik, že velké množství stánků stojí opět venku. Procházka tržnicí s jejími rozmanitými výklady a vůněmi Vám ukáže, co má zdejší obyvatelstvo na jídelním stole. Máte zde vynikající možnost nakoupit řecké speciality i pro Váš domov.


Jeskyně


Prefektura Rethymno oplývá jeskyněmi a dalšími dutými přírodními formacemi. Rádi bychom Vám některé z nich představili a zlákali Vás k jejich prohlídce. Nezapomeňte si s sebou vzít baterku a sportovní oblečení. Počítejte s tím, že v jeskyních je chladno.


Jeskyně Sentony v místě Zoniana


Pokud jde o přírodní krásy, je to bezesporu nejkrásnější jeskyně na Krétě. Má 14 komor a je 145 metrů dlouhá. Je přístupná a světlo je zde dostatečné.


Jeskyně Melidoni


Má 6 komor a je 140 metrů dlouhá. Byla využívána už v minojské době. V roce 1823 zde v průběhu turecké okupace tragicky zemřelo 370 lidí. Je přístupná a světlo je zde dostatečné.


Jeskyně Idaion Andron


Podle legendy je toto místo rodištěm Dia. Během vykopávek bylo objeveno velké množství nálezů svědčících o tom, že lidé využívali jeskyni již od neolitických dob až do období raně křesťanského. Některé části jsou přístupné veřejnosti.


Jeskyně Gerani


Malá, ale co se týká přírodních krás zajímavá jeskyně, která bohužel není přístupná veřejnosti.


Jeskyně "duchů" v Prinosu


Jedna z nejkrásnějších jeskyní na Krétě, ale s obtížným přístupem.


Lidé a jejich zvyky


Lidé v prefektuře Rethymno jsou přímí, čestní a pohostinní. Rádi se učí, milují svou zemi a věnují se tradiční hudbě, tanci. Zachovávají tradice, zvyky a nářečí. Je to vidět i v oblékání, tradiční oděvy je stále možné vidět především na vesnicích. Křtiny a svatby stále zůstávají nejvýznamnějšími slavnostmi a nadšení místních lidí je občas vyjadřováno střelbou. Ovčáci velebí svá stáda takzvanou slavností "koura". Tato slavnost se koná vždy na jaře a je spojena se stříháním vlny. Pastýři s vesnice Karoti vodí v den sv. Jiří dokonce své ovce k požehnání do kostela.

Sklizeň hroznů ohlašuje přicházející podzim a je doprovázena neoficiální oslavou u palírny, kde se vzniká rakie. Také náboženské svátky jsou zde stále velmi uznávány. Vánoce, Velikonoce a svátek Nanebevzetí panny Marie (15. srpna) jsou nejdůležitějšími církevními svátky. Narození panny Marie (8. září) je také velmi důležitým datem a kupříkladu do vesnice Miriokephala přichází mnoho lodí složit úctu této svaté. Další menší církevní svátky daly, zejména na vesnicích, vzniknout místním festivalům, kde můžete poznat krétskou hudbu a tance. Stejně tak jako sklizeň některých zemědělských plodin jako třešní, citrónů a sultánek vytvořila důvod k místním oslavám a slavnostem.

 

Stejně jako pevninské Řecko i Kréta má mnoho krásných míst, která stojí za to navštívit.

Na ostrově Kréta Viamare doporučuje

LENA - Kréta
First Minute
Novinka
Doporučujeme
KlimatizaceVýhled na moře Parkování u letiště zdarma
MICHALIS - Kréta
First Minute
Doporučujeme
Dítě pobyt zdarma
Dítě výhodně
KlimatizaceVýhled na moře Parkování u letiště zdarma

Katalog Řecko, Bulharsko 2017

Sledujte nás

Google Plus You Tube

© Copyright VIAMARE s. r. o. Specialista na Řecko od roku 1992-2016 . Všechna práva vyhrazena.
Realizace: MagicWare | Redakční systém is>content | Rezervační systém is>tour